Je to tady! Topič Janek a jistě ne jenom on se dočkali. Konečně jsem spustil fotoalbum, které se věnuje zprovoznění našeho „Malého Štokra“. Pokud jste ovšem čekali něco velkolepého, tak vás zklamu. Zatím zde najdete 10 fotografí dokumentujících, jak práce pokračují. Důvod je samozřejmě jasný. Na dílně se nefotí, ale maká…
Ve čtvrtek 26.2. byla po menších útrapách s netěsností regulátoru vykonána úspěšná tlaková zkouška. Kotel se poté začal natírat základní barvou a postupně se izoluje. Koncem týdne by se mělo začít osazovat vnější oplechování.
Úspěšná tlaková zkouška je prvním krokem ke zprovoznění lokomotivy. Cestu ovšem znepříjemňují další technické závady. I přesto, že rakouský majitel mluvil o generální opravě lokomotivy, byl kromě jiného zjištěn problém na levém šoupátku, kde jsou popraskané čtyři těsnící kroužky.
topič Janek
pozn. webmajstra: Můžeme jenom doufat, že další skryté závady už na nás nečekají a více tak neklesne důvěryhodnost rakouského pojetí slova „generální oprava“…
Sekce Vozidla byla nyní rozdělena na články popisující naše lokomotivy a novou sekci týkající se našich vozů. Stránky FS SZD bych tímto krokem prohlásil za hotové. Za spolupráci při tvorbě článků a za věčné komandování a kritizování tedy děkuju celému osazenstvu. Strojvedoucím Bohoušovi a Milošovi, topičům Jankovi, Martinovi a Michalovi a průvodčí Peťule.
To ale neznamená, že se tady přestane něco dít. Kolem Osoblažky se pořád něco děje a navíc ještě čeká na zveřejnění několik fotogalerií. Aktualizace stránek bude stále probíhat. Samozřejmě přijmu jakékoliv náměty na zlepšení nebo rozšíření stránek. Také od toho je tady naše Diskuze.
Ve fotogalerii najdete několik vyloženě dokumentačních fotek z brigády, při které se dosazovala izolace na kotel „Malého Štokra“.
V sobotu, v nekřesťanském čase 6:00, se začaly v utichlém krnovském depu ozývat okolo „Štokra“ sprostá slova prokládaná rachotem nářadí, smrkáním a pokašláváním. Čtyři odvážní muži ve složení strojvedoucí Miloš a Bohouš, topič Janek a má maličkost se pustili do skládání obalu kotle. Co je na tom těžkého, že? Veme se pás vaty, obalí se kotel, připlácnou se na něj plechy a připevní. Pár hodin práce a na oběd jsme doma. Krásná představa. Kdo měl někdy tu čest se skelnou vatou nebo podobným zvěrstvem, jistě dávno pochopil, jak to tam vypadalo doopravdy. Po dvou hodinách práce to vypadalo jako na srazu horníků po 30 letech společné šichty na šachtě. Všichni jsme pokašlávali, posmrkávali a snažili se přidělat pásy vaty a udělat do nich díry na všechno možné, co se zrovna na kotli najde.
A vatou to nekončilo. Když už bylo obaleno, přišly na řadu samotné plechy. Jejich tloušťka 3 mm dává představu o tom, jak se s nimi manipulovalo. Pravidlem je také to, že plech, který sundáte, už vám nikdy nebude na původním místě sedět. Napadá mě, jaké teplotní výkyvy asi panují v Krnově, když se dokáže plech roztáhnout nebo smrsknou tak, že nejste schopni zašroubovat na původní místo 8 mm šroubek… Nakonec se ale vše podařilo a za pomoci vrtačky, brusky a pilníku, doprovázené množstvím vybraných sprostých slov začala jít práce od ruky. Ani bych nevěřil, jak využiji svou dávnou zálibu v hlavolamech při skládání opláštění v budce.
V sobotu, za pomoci nás školou povinných, bylo doděláno to nejhorší, obalení skelnou vatou a opláštění celého skříňového kotle. Na Miloše s Bohoušem už čekají přes týden „jen“ 3 pásy kolem válcového kotle.
Ve dnech 13. – 15.3. bude lokomotiva U46.002 vystavena na výstavě Dovolená a region 2009 v Ostravě na výstavišti Černá louka. Společně s Pivním vagónem bude propagovat SZD a Osoblažsko. Po celé tři dny bude „Rešica“ zatopená a návštěvníci tak budou mít možnost si zapískat. Přijměte tedy naše pozvání a přijďte se na nás a hlavně na lokomotivu podívat.
Není to poprvé, co se tato minisouprava na Černé louce objeví. Ke stejné příležitosti byla vystavena také v dubnu 2005 na výstavě Dovolená, Region a Domov 2005. I tehdy byla zatopená a těšila se velké oblibě řady návštěvníků.
Na výstavě Dovolená a region 2009 na ostravské Černé louce přibude ještě jedno kolejové vozidlo. Dnes ráno byla ve vozovně v Opavě-Kylešovicích naložena replika opavské tramvaje č. 7. a připravena na odvoz do Ostravy, kde bude po tři dny dělat společnost parní lokomotivě U46.002 a Pivnímu vagónu.
Tramvaj byla postavena z pozůstatků původních opavských tramvají č. 4 a 7 a slavnostně představena 27. května 2008 na opavském Horním náměstí. Repliku tramvaje z roku 1905 postavili v krnovské firmě OLPAS Moravia a původně byla poněkud nešťastně určena jako tažené vozidlo do soupravy turistického vlaku na Osoblažku. Proto má zavázány nápravy o rozchodu 760 mm a na čelech „bosenská“ spřáhla. Toto je ale jen malá vada na jinak krásném vozidle s pečlivě provedenými detaily, aby se co nejvíce přibližovala své 100 let staré předloze.
Pozvání na výstavu tedy přijměte i Vy, které nepřilákala samotná parní lokomotiva nebo občerstvení v Pivním vagónu. Je to historicky poprvé, kdy se objeví opavská tramvaj v Ostravě.
Jak jsme zde agitovali, proběhla o víkendu 13. – 15.3. výstava Rešicy, Pivního vagónu a opavské tramvaje na ostravské Černé louce. Na dvanáctihodinových šichtách se krom jiných objevili také topiči Martin s Jankem a moje maličkost. Následující řádky Vám tedy osvětlí víkendové události a zážitky z pohledu nás tří bláznů, co si neumí o víkendu najít lepší zábavu než hlídat zatopenou parní lokomotivu.
Tak mi ve čtvrtek ve 21:30 zvoní mobil. Po zvednutí se mi ozval námi všemi milovaný šéf. Předmětem hovoru bylo ukecat mě, abych si odsloužil noční směnu na výstavišti. Samozřejmě jsem na to přistoupil, protože jsem si myslel, že to bude pohodová a klidná směna. Bohužel z omylu mě vyvedl člen tamní ostrahy. Popřál mi klidnou noc a upozornil mě, že v blízkém nejmenované klubu pořádají technopárty a kdybych prý měl nějaký problém, mám si doběhnout pro psovoda…
Asi v 21:00 mě přišel navštívit topič Pavel (zdejší webmajster) se svou drahou, průvodčí Peťulou. Po příchodu návštěvníků nás ještě šéf Jaroušek pohostil večeří a je taky nějakým tím panákem. Potom bylo na programu noční fotografování. Nahodil jsem dynamo, s webmajstrem jsme spáchali provizorní stativ ze schůdků a špalků a šlo se fotit. Mezitím se začala po skupinkách trousit na onu zmiňovanou technopárty místní mládež v různém stavu opilosti a zkouřenosti. Chodili a udivení přítomností parní lokomotivy nabízeli různé druhy chlastu, od kterého mě osvobodil jejich konzumací webmajster, který neuvěřitelně vyniká v komunikaci s ožralci.
Kolem třetí mě těžce společensky unavený webmajster se svým miláčkem opustili. Tak jsem si dal do boudy na zem papundekl (pro mimoostravské kartónový obal), zavřel jsem okna a dřímal jsem. Asi v čtyři ráno, kdy se začali postupně vracet opilé prasata domů, jsem musel zasáhnout v šalině, když se tam chystali nějací aktivisti nastěhovat na zbytek noci. Po drobném incidentu se mi je povedlo vyrazit ven. Zkontroloval jsem stav v peci, na hromádku žhnoucího uhlí jsem přihodil dvě lopaty a šel jsem si opět lehnout.
Jelikož mě měl přijít v 6 hodin vystřídat kolega, tak jsem o půl naposledy zkontroloval stav na roštu, potáhnul jsem trochu vody a šel jsem se pomalu umýt a převléct. Na šest nikdo nedorazil a ve mně se začal hromadit vztek. Venku se stále vraceli domů technaři. Asi ve tři čtvrtě na sedm jsem se vyventiloval na jedné protivné ženské a naprosto zhuleném synkovi, kteří mi tvrdili, že je moje povinnost pustit je dovnitř a nechat je všechno vyzkoušet. Ona baba měla sice pěkně proříznutou držku, ale po deseti minutách hádání se sebrala a odtáhla pryč.
V sedm hodin jsem zahlédl mezi autama na přilehlém parkovišti blížící se šedivou hlavu. Oddychl jsem si, střídání se blížilo. Po příchodu Pavla, prohození několik přátelských vět, ranního panáčka a omluvy za to, že plánoval v sobotu přijet vlakem jezdícím jenom v pracovní dny, jsem se konečně začal sbírat na tramvaj a hurá domů do postele. Tak živou noční jsem nečekal ani ve snu a hned tak něco takového asi zase nezažiju.
Topiče Janka asi jeho noční zmohla, protože mi v sobotu odpoledne volal, že se necítí dobře a leží doma s horečkou. Nabídl mi, jestli nechci vzít nedělní denní službu za něj. Proč ne, říkám si, stejně nemám v neděli co dělat. Až později mi došla ta strašná představa nekřesťanského času 3:30 na řvoucím budíku.
Ironií je, že jsem nakonec mohl klidně spát o hodinu déle. Řidič prvního opavského ranního trolejbusu nejspíš usoudil, že v neděli ráno stejně nikdo nepojede a tak vyjel o 7 min později. Díky mé urgenci, že mi za 3 min odjíždí z nádraží vlak, jsem si mohl vychutnat jízdu Solarisem Trollino rychlostí 80 km/h. A kdyby neměly “panťáky” řady 460 jištění dveří, tak bych ten vlak i stihnul… Užil jsem si tedy nedělní ráno v budově stanice Opava východ s bezdomovci ležícími, kde se jenom dá. Topič Martin naštěstí nikam nespěchal, takže mu můj pozdní příchod nevadil.
Vystupuji z tramvaje u ostravského výstaviště, je 6:15 neděle ráno a v dálce slyším, jak bouchá kompresor. Co ten Martin blbne? No jo, co chcete dělat s párou, když se střídá ochranka a chtějí si zkusit přiložit do pece… A vězte, že v utichlé nedělní ranní Ostravě jde to bouchání kompresoru slyšet opravdu daleko.
A tak začala moje šichta. Martin se kolem osmé spakoval, já vzal hadr a šel doleštit to, co on nestihl. Ruch kolem mašiny začal po deváté hodině. Kdo v širokém okolí se ještě nestihl vzbudit, toho jistě probudil výčepní Bohuš svou krásnou a dlouhou ódou na parní píšťale. Potom se začali hrnout první zvědavci. Někteří nechápavě koukali, co tady dělá parní lokomotiva, jiní běhali kolem s foťákem. Ukázali se taky první zájemci o pískání. Byla sranda sledovat, jak některá děcka září při držení páky píšťaly dole a maminky po nich řvou, že už by to stačilo. Ale krom takových se našlo hodně dětí, kteří k mašince nešli ani na 10 kroků. Věřím tomu, že se taky povedlo zařídit několik doživotních fóbií z železnic, protože zapískání způsobilo nejedny plné plenky doprovázené řevem, jako by je na nože brali.
Krom klasické dětské radosti z parní mašinky se našli samozřejmě i zájemci, kteří chtěli mnohé vysvětlit. Jedna paní dokonce stydlivě poznamenala, že já přece nemůžu parní provoz pamatovat. Pořádně se ale divila až po zjištění, jaký obor vlastně studuji. Národ hold očekává, že k parní lokomotivě patří starý dědek. Tak jsem byl aspoň další atrakcí. I přesto jsem si s hromadou lidí výborně povykládal a zodpověděl hromadu otázek jak z osobního života, tak občas i z oblasti železnic…
Od vysvětlování jsem měl pauzu někdy kolem poledne, kdy do mašiny nastoupili dva starší pánové a jeden začal vykládat druhému: “Tož strycu, tady máš skříňový kotel, který dál před budku pokračuje v podélný nebo též válcový kotel. Z topeniště vedou napříč celým podélným kotlem trubky, které…” No tak tady jsem byl opravdu zbytečný, během půl hodiny popsal parní lokomotivu skoro do posledního šroubku.
Odpolední nápor návštěvníků mi pomohli zvládnout topič Michal s mojí Peťulou, která se zhostila role “hostesky” a chvilku zvedala děcka k píšťale místo mě. Ještě, než začal ruch návštěvníků utichat, tak jsem měl jednu přednášku o funkci parního stroje. Jednomu staršímu pánovi nebyl jeho princip pořád dostatečně jasný. No a jak chcete simulovat funkci parního stroje u stojící lokomotivy? Tak jsem běhal od válce k dvojkolím, předváděl pohyb všech součástí a naznačoval průchod páry. Na konci mého sportovního výkonu kolem stálo několik poslouchajících lidí a někteří opět s poznámkami k mému věku. Přitom si myslím, že třiadvacet zas taková hrůza není, ještě že tam neviděli Martina… Pán spokojeně odcházel a já potěšen, že taky dokážu něco vysvětlit, jsem se těšil, až odstavím mašinu a půjdu se vyspat.
Pocit dobře odvedené práce mi večer pokazil levý napáječ. Zbytky paliva v peci spokojeně dohořívaly a já měl v plánu ještě jednou potáhnout vodu. Bohužel si ale zpětná záklopka v napajecí hlavě postavila hlavu a nehodlala se zavřít zpátky. Mašinka tedy, ač s vypnutým napáječem, vydávala z chloptače páru doprovázenou nepříjemným zvukem připomínajícím, že v kotli je stále 9 Atm tlaku. Nešťastně jsem běhal kolem a vymýšlel, co s tím. Závadu jsem diagnostikoval dobře, ale nebyl jsem schopný ani znovu potáhnout vodu, abych to nějak “protlačil” zpátky. Tak jsem zatím shodil oheň a nervózně vyčkával střídajícího topiče Frantu a doufal, že si bude vědět rady. A tady se zkušenosti projevily, i když poněkud legračně. “Vem kladivo a práskni do toho!” … Ano, já už vymýšlel všemožné fyzikální teorie, jak to zastavit, ale vzít do ruky kladivo mě nenapadlo. A povedlo se. Po chvilce synchronizovaného klepání a pokusech o opětovné spuštění napáječe se povedlo a okolí konečně zase utichlo. Tak jsem se s Frantou uvítal, vděčně poděkoval a šel se zbavit montérek.
I přes ten konec a nepovedené počasí byla nedělní šichta povedená. Návštěvníci byli příjemní a atmosféra celkově pohodová. Práce ubíhala, nebyla ani tak fyzicky náročná a je to výborné mimosezónní zpestření. No už aby zase bylo léto.
Parní lokomotiva 1932 slaví tento rok 60. narozeniny od prvních krůčků vlastní silou na drahách ŠIPAD. Život měla vpravdě pohnutý, ale nakonec to vypadá, že bude zakončen happyendem. Jak kolegové předchozími fotografiemi naznačili, je na „Malém štokru“ opravdu hodně práce. Při pohybu kolem 1932, či možná by bylo vhodnější U57.001, jsem se stále nemohl zbavit dojmu, že „soudruzi“ z Rakouska udělali někde chybu. Na hlavní opravu to byla špatně odvedená práce. Proto je hezké sledovat, jak jde třem zkušeným strojvůdcům práce od ruky.
No, konec vykecávání, pusťme se do hodnocení současného stavu. Lokomotiva během týdne dostala konečně jímky, které předznamenávají směr následujících prací, tedy práce na instalování tlakové brzdy. V budce již najdeme brzdič ŠKODA N/O a zároveň včera probíhaly přípravy na uchycení dvoustupňového kompresoru. V plném proudu jsou již stolařské práce a zároveň se dělají výplně oken. Tendr je takřka dokončen, zbývá již jen pár drobností a samozřejmě i instalování tlakové brzdy. Postupně se to dává do kupy, ale je ještě spousta práce.
Bohužel, v současné době dojezdila i naše stará známá U46.002. Snad se ji do začátku sezóny podaří zprovoznit. Nezbývá než držet palce.
topič Michal
„Tak jsme se dočkali, tatííí, mašinka už stojí v Třemešné a bude jezdit, že tam pojedeme na Den dětí jak jsi slíbil??“
„Ale to víš, že ano, Vojtíšku…“ snažím se uchlácholit syna, který zase s něčím přiletěl. On je sice happy, ale já moc ne, protože podle vývoje toho fotbalu v televizi to vypadá na pořádnou ostudu. A vůbec – kdo my?
Tedy já, pan šéf, paní uklízečka, děti z okolí, všichni kteří tam bydlí atd… Docela optimistické, ne? Každý to asi tolik nežere. Třeba takové uklízečce to bude asi jedno, že někde stojí nějaká modrá mašinka. Ta je spíše ráda, že nemá děravý kýbl a metla, že spolehlivě slouží. Ale aby to nevypadalo, že se chci obouvat do paní uklízečky, tak rýpnu i do pana šéfa. Pro toho je asi důležitá nějaká zakázka nebo jestli podškrábl správnou kolonku. No řekněte mi, prosím Vás, zda takového lékárníka zajímá modrý kus železa někde tam v tom… (pro pořádek v Třemešné)? Asi moc ne! Nebo já. U piva a televize se snažím, aby můj tým koukal konečně vyhrát nebo mi nebude dneska chutnat večere. A to bych skutečně nechtěl. Proč mi teď říká o něčem na pěti kolečkách a že to jede na páru a kdesi cosi. To mě bude zajímat až tam pojedu a budou se na tu lokomotivu koukat moje děti. Ale teď ať si kluci pohnou s tím balónem…
Ano přesně tak. „To mě bude zajímat až tam pojedu a budou na tu lokomotivu koukat moje děti.“ Jsem přece cestující a vláčky se mi líbí. Ted mě ale neotravujte s tím, že už to stojí v Třemešné. Klucíííí dotohoooo… střílej přece!!! Aha, pardon nechal jsem se unést. Mi je to jedno. Já tam pojedu až na Den dětí tedy toho 1.6. To se pojede první jízda… Hlavně aby vyšlo počasí. Byl jsem se tam podívat už několikrát a musím se přiznat – jéééj taková šance – omlouvám se. A musím se přiznat, že je to skutečně nezapomenutelný zážitek, když slyšíte pravidelné odfukování parní lokomotivy v malebné krajině, vítr Vám fouká kolem uší, na pravé straně jste vyplašili několik srnek a vlevo Vás sleduje stádo koní, které se jako na povel, bez jediného lidského zásahu, rozběhne směrem do lesů. Skutečně, takovéto zážitky se nevidí každý den. Ale jak už jsem řekl – Góóóól!!! – ty emoce no… Jak už jsem řekl, 1.6. první jízda takže TUTI akce.
Aha, máme poločas. Co mi to ten Vojta říkal??? Jo, že mašinka už je v Třemešné. To je ta výchozí stanice. Teda spíš stanička. To si dali, ale pěkně na čas. Za týden se už jede. Když si vzpomenu jak vypadala, když jí přivezli, a dnes podle fotek. No úplně nový stroj. Ten smysl pro detail… mosazné pásky kolem kotle, kolem ještě bíle linky, no to je něco… A co teprve ten znak ŠKODA na parních válcích. Ta modrá barva tomu skutečně dává nový rozměr. A musím říct, že mě láká více ta modrá mašinka něž ta černá, co tam byla loni prázdninách, ale ta byla myslím i menší… Už se nemůžu dočkat, až sednu do výletního vagónku a budu se kochat romantickou krajinou. Jenom v Pivním voze chybí ten výčep…
topič Martin
Tak, a je to! V pátek 15.5.2009, byla poprvé zatopena naše U57.001. Stalo se tak po takřka 40 letech! Po prvních stovkách metrů ujetých při zkouškách po kolejišti stanice Třemešná ve Slezsku, byla lokomotiva odstavena. V pondělí 18.5. pak vyjela strojně do stanice Liptaň, aby se zjistilo, jak se chová v ostrých obloucích Osoblažky. Další den probíhaly první drobné opravy, které bylo potřeba odstranit a které jsou doprovodným prvkem každého zprovoznění lokomotivy po tolika letech. Ve středu 20.5. pak vyjela se soupravou prázdných výletních vozů do Osoblahy, kde došlo k dozbrojení uhlí před dalšími jízdami.
Po výměně části strojní čety jsme pak konečně ve čtvrtek 21.5.2009 vyjeli s lidmi do Osoblahy. Zatímco jsme ve čtvrtek odvezli děti na školu v přírodě, v pátek byla opravdová premiéra U57.001. Jeli jsme totiž pro Club760, který si svou lokomotivu po tolika letech prohlédl znovu a dokonce pod parou. Ke štěstí nejen nás – lokomotivní čety, ale i rakouských příznivců, akce dopadla skvěle. Škoda jen toho počasí.
V sobotu 23.5. jsme s cestujícími vyjeli znovu. Tentokrát však byla souprava obohacena navíc dvěma vozy řady Balm/ú a v případě nouze pak měla vypomoct lokomotiva 705 914 (jako vlaková). To, že jí nebylo potřeba a naopak jsme strojní četě ČD dokázali, že naše lokomotiva utáhne vše a bez problémů, byla taková třešnička na dortu. Nezapomeňte, už 1.6. vyjede pro veřejnost!!!
topiči Michal a Janek