Zvířena

 

Ať už lidé chtějí nebo ne, sdílejí své prostředí či často dokonce obydlí se všelijakými živočichy. Pokud nepočítáme mikroskopické roztoče, kteří se živí organickými zbytky, tak jsou to obvykle již pouhým pohledem viditelní jiní bezobratlí (plži, mlži, kroužkovci a různé skupiny členovců – např.korýši, pavoukovci či šestinozí – hmyz) a obratlovci, kterých si všímáme asi nejvíce. Obratlovci, vyskytující se v České republice, se rozdělují do pěti velkých skupin – ryby, obojživelníci, plazi, ptáci a savci. Mezi obratlovce se k těmto pěti skupinám tradičně řadí i kruhoústí, mezi které patří i velmi zajímavé mihule, jejichž larvám se říká minohy. Dnes se však z české přírody pomalu vytrácejí a na Osoblažsku nebyly mihule zaznamenány vůbec.

V tomto článku samozřejmě neuvedu všechny zástupce, a to ani zdaleka. Zmíním jen takové druhy, kterých si jednoduše všimnete či jsou nějakým způsobem zajímavé. Na některé z nich jsem narazila při toulkách osoblažskou přírodou.

Ryby

S výčtem živočichů na Osoblažsku bych začala ve vodě, tedy rybami. Pravděpodobně jim nebyla doposud věnována náležitá pozornost při mapování výskytu v této oblasti, proto uvedu jen ty, o kterých opravdu vím.

Drobná, kolem 30 cm velká vzácná ryba s úzkými černými proužky je piskoř pruhovaný (Misgurnus fossilis), žije v zabahněných vodách, v mrtvých říčních ramenech i ve vysychajících tůních. Umí totiž k dýchání využívat i vzdušný kyslík, který polyká a vstřebává střevem. Další drobnou, pro změnu mramorovanou rybkou, kterou najdeme i v Třemešné v potoce Mušlov, je mřenka mramorovaná (Barbatula barbatula). Je dosti hojná v tekoucích i ve stojatých vodách. V PR Velký Pavlovický rybník je vysazován kapr obecný (Cyprinus carpio) jako součást managementu (či zásahů) při údržbě biotopu. Je zde, tedy na Osoblažsku, také možno zahlédnout dravou štiku obecnou (Esox lucius) či pstruha obecného (Salmo trutta), který vyžaduje vysoký obsah kyslíku ve vodě.

S rybami se pojí i rybníkářství, které se na Osoblažsku provozovalo, například na Velkém Pavlovickém rybníku do roku 1997 hospodařil Suverénní řád Maltézských rytířů. Dnes je zde však zakázáno vysazovat nepůvodní druhy ryb.

Obojživelníci

V ČR žije celkem 20 druhů obojživelníků plus jeden, zjednodušeně řečeno, kříženec (Pelophylax klepton esculentus – skokan zelený, „kříženec“ s. krátkonohého a s. skřehotavého). Obojživelníci se dělí na tři skupiny – ocasatí (mloci a čolci), bezocasí (žáby) a poslední skupinu tvoří červoři, kteří v ČR nemají ani jednoho zástupce.

V Osoblažském výběžku lze tedy na příhodných lokalitách nalézt výrazně zbarveného čolka velkého (Triturus cristatus), ten byl nedávno rozdělen na několik druhů, kteří se mezi sebou kříží, a menšího čolka obecného (Lissotriton vulgaris), který je skvrnitý a oproti předešlému druhu zbarven relativně nevýrazně. Žáby zde mají větší druhové zastoupení. Můžeme pozorovat kuňku obecnou nazývanou též ohnivou (Bombina bombina), poznáte ji podle výrazně zbarvené oranžovo-černé spodní strany těla, pak hojnou a známou ropuchu obecnou (Bufo bufo) a méně hojnou ropuchu zelenou (Bufo viridis). Dále je možné potkat oblíbenou arborikolní (stromovou) žábu rosničku obecnou (Hyla arborea). Ze tří hnědých skokanů se na Osoblažsku vyskytuje pouze jeden, a to skokan hnědý (Rana temporaria), který je běžný na celém území ČR. Zelené skokany zde rovněž najdeme, byl tu spatřen skokan skřehotavý (Pelophylax ridibundus) a již výše zmíněný „kříženec“ skokan zelený (Pelophylax esculentus). Měl by zde být tedy i skokan krátkonohý (P. lessonae).

Plazi

Na Osoblažsku narazíme také na plazy, mezi které  patří želvy a šupinatí. Mezi šupinaté řadíme ještěrky a hady. Na území ČR žije celkem 11 druhů plazů, z toho na Osoblažsku najdeme druhy 4. Jediný původní druh želvy (želva bahenní – Emys orbicularis) je v ČR pravděpodobně již vyhynulý, nicméně stále se objevují nepotvrzená pozorování. Jedno pochází i z Osoblažského výběžku.

Relativně častým návštěvníkem zahrad chalupářů i místních obyvatel je hojný slepýš křehký (Anguis fragilis), který, ač nemá nohy, patří mezi ještěrky. Zbytky nohou jsou totiž patrny na kostře. Další ještěrkou zde žijící je do 25 cm velká ještěrka obecná (Lacerta agilis), jejíž samečci jsou po stranách těla zbarveni zeleně a mají hnědý pruh na hřbetě a ocase, samičky mají méně výraznější zbarvení, jsou celé hnědé. Obě pohlaví o něco menší ještěrky živorodé (Zootoca vivipara) jsou zbarvena hnědě, a na rozdíl od ještěrky obecné, která obývá slunné stráně a zahrady, žije spíše v lesních biotopech. Na našem území se nachází celkem pět druhů hadů. Osoblažsko obývá běžná užovka obojková (Natrix natrix), která může dorůst až do 150 cm, zbarvení má většinou šedohnědé a za hlavou dvě žluté skvrny. Několikrát zde byla spatřena vzácnější užovka hladká (Coronella austriaca), která se na rozdíl od užovky obojkové nezdržuje u vody, ale spíše na slunných kamenitých stráních a ve skalách. Často si ji lidé pletou se zmijí obecnou (Vipera berus), která je jediným živorodým hadem v ČR (svá vajíčka uvnitř těla vyživuje primitivní placentou). Na Osoblažsku na ni můžete také narazit.

Ptáci

Do dnešní doby byly v celé ČR zaznamenány 403 druhy ptáků. Z toho 186 hnízdících. Mnoho z nich hledá útočiště, ať už dočasné či trvalé, i v Osoblažském výběžku.

Na Velkém Pavlovickém rybníce se vyskytuje naše největší potápka – potápka roháč (Podiceps cristatus). Je nápadná delším rovným bílým krkem a peřím, které tvoří na hlavě růžky. Kolonie volavky popelavé (Ardea cinerea) patřící mezi brodivé, má někde v lesích u Dívčího Hradu velké hnízdiště. Často ji můžete zahlédnout z jedoucího vláčku, jak se prochází po loukách spolu s čápem bílým (Ciconia ciconia). Z dravých ptáků je zde jistý výskyt káně lesní (Buteo buteo), kterou je možné zahlédnout, jak krouží pomalu a líně nad poli a loukami. Dalším hojným druhem je relativně drobná poštolka obecná (Falco tinnunculus), která se v poslední době stěhuje k lidským sídlům. Opravdu zajímavým a vzácným druhem vyskytujícím se na Osoblažsku je raroh velký (Falco cherrug) s rozpětím křídel až 130 cm. Na území ČR hnízdí asi jen 12 párů.

V rákosinách v přírodní rezervaci Vel. Pav. rybník hnízdí chřástal polní (Crex crex) a chřástal malý (Porzana parva), oba druhy patří mezi krátkokřídlé a jsou nápadné svým hlasem. Na rybnících uvidíte i běžné druhy vrubozobých ptáků – kachnu divokou (Anas platyrhynchos) či labuť velkou (Cygnus olor). Ze sov můžeme potkat známou, středně velkou, sovu pálenou (Tyto alba) s typickým srdčitým závojem kolem očí. Vysoko na obloze se často ozývá pronikavé cízíí, to je rorýs obecný (Apus apus), který neumí vzlétnout ze země. Nad potoky můžete přistihnout při lovu ledňáčka říčního (Alcedo athis), často jej však uvidíte jen jako modrou šmouhu. V hospodářských staveních pod střechami budov si na jaře stavějí hnízda vlaštovka obecná (Hirundo rustica) a jiřička obecná (Delicho urbica). Na Osoblažsku byl zaznamenán i datel černý (Dryocopus martius) a strakapoud velký (Dendrocopus major), kteří jsou často označováni jako „lesní doktoři“. Příbuzná je pak žluna zelená (Picus viridis), ta raději hloubí do mravenišť veliké díry a hledá ty nejtučnější mravence, než aby hledala potravu ve dřevě tak jako datel.

Co se týče pěvců, těch je v ČR nejvíce. Kolem jedoucího vláčku poletují například strnad obecný (Emberiza citrinella), jehož samečci mají jasně žlutou hlavičku, a skřivan polní (Alauda arvensis) ozývající se trylkovitě, je také nápadný svým třepotavým letem nad loukami a poli. Často jen podle charakteristických zpěvů víme o přítomnosti drobného a nenápadného budníčka menšího (Phylloscopus collybita) či sedmihláska hajního (Hippolais icterina). Vrabec domácí (Passer domesticus) a pěnkava obecná (Fringilla coelebs) nejsou tak plaší jako jiní pěvci, proto kromě jejich zpěvu můžeme zaznamenat i samotné ptáčky. Samozřejmě sýkorky jak koňadru, tak modřinku (Parus major, Cyanistes caeruleus) potkáte na Osoblažsku také. Po kmenech stromů se hlavou dolů prohání brhlík lesní (Sitta europaea), který má, kromě jiného, namodralou celou svrchní stranu těla. Samozřejmě nepřehlédnutelnými jsou drozd zpěvný (Turdus philomelos) a kos černý (Turdus merula), kteří jsou známi i z měst. Křik sojky obecné (Garrulus glandarius) upozorňuje na vetřelce (tedy na vás) v lese. Její modré pírko můžete nalézt při vašich lesních toulkách. Z Rusínského kopce od kapličky byla pozorována menší hejna nádherného a černě zbarveného krkavce velkého (Corvus corax), jehož hluboký zvučný hlas zní jako by si mezi sebou jedinci povídali. Často si jej lidé mohou plést s havranem polním (Corvus frugilegus) i přesto, že je krkavec minimálně dvakrát větší než havran.

Savci

Z vody, přes život ve vzduchu jsme se dostali k savcům, kteří žijí většinou terestricky, tedy na zemi. Samozřejmě kromě netopýrů a některých druhů, které se vrátily do vody (ti však u nás nežijí). Savce můžeme také rozdělit do několika skupin, přesněji do šesti. Jsou to hmyzožravci, zajíci, letouni, hlodavci, šelmy a kopytníci.

Hmyzožravců nalezneme na Osoblažsku hned několik – krtka obecného (Talpa europaea), následně max. 8 cm velkého hnědě zbarveného rejska obecného (Sorex araneus), pak nejmenšího savce ČR rejska malého (Sorex minutus) s extrémně rychlým metabolismem. Posledním hmyzožravcem je bělozubka šedá (Crocidura suaveolens) s hnědým hřbetem a světlým břichem, samice tvoří s mláďaty tzv. karavanu.

Co se týče skupiny zajíců, v ČR se vyskytují dva druhy, jeden původní a druhý nepůvodní. Oba dva můžete vidět odskakovat od kolejí při průjezdu našeho vláčku. První a původní druh je zajíc polní (Lepus europaeus), který má černé špičky uší, dlouhé běháky vzhledem k tělu a oči více po stranách hlavy. Nepůvodním druhem je králík divoký (Orycotlagus cuniculus), ten má kratší běháky než zajíc, oči směřují spíše dopředu a je celkově drobnější. Králíci žijí společně a hrabou si nory, kdežto zajíci žijí samotářsky.

Mezi letouny řadíme vrápence a netopýry. Vrápenci na Osoblažsku nežijí, ale z netopýrů zde najdeme našeho největšího netopýra – netopýra velkého (Myotis myotis) a pak menší druh netopýra vodního (Myotis daubentonii), který potravu sbírá přímo z vodní hladiny. O dalších druzích nejsou zatím záznamy, nicméně v ČR žijí celkem 23 druhy letounů, proto není vyloučeno, že zde bude časem objeven nějaký další.

Hlodavců je v ČR také relativně velké množství, tedy 23 druhy a dva introdukované (nepůvodní). Navíc jsou velice přizpůsobiví, proto jim nevadí žít v blízkosti lidských obydlí, kde mají snadný přístup k potravě. Často vídaným a vlastně i nejoblíbenějším hlodavcem je veverka obecná (Sciurus vulgaris), která díky tomu, že si buduje zásobárny bukvic a žaludů přispívá k přirozené obnově lesa. Na polích a loukách si buduje chodby velký a pestře zbarvený křeček polní (Cricetus cricetus), který v norách může mít až 16 kg zásob. U nás všude hojný norník rudý (Clethrionomys glareolus) s rezavým hřbetem také obývá lesy na Osoblažsku. Byl zde rovněž zjištěn stálý výskyt nepůvodního druhu ondatry pižmové (Ondatra zibethicus), která si vyhrabává nory v březích mírně tekoucích až stojatých vod. Na zimu se v budovách usazuje hraboš polní (Microtus arvalis), který jinak žije v otevřené krajině. Na vlhkých pasekách a mokřadech přebývá hraboš mokřadní (Microtus agrestis), hrabošík podzemní (Microtus subterraneus) zase vyhledává zarostlé břehy vod. Na Osoblažsku žijí všechny čtyři druhy myšic, nejběžnější hlodavec myšice křovinná (Apodemus sylvaticus), dále pak myšice lesní (Apodemus flavicollis), myšice temnopásá (Apodemus agrarius) s černým pruhem od hlavy až k ocasu a méně hojná a drobnější myšice malooká (Apodemus microps). Také se zde zabydlil kosmopolitní (všude se vyskytující) potkan obecný (Rattus norvegicus). Z plchů zde žije jen jeden druh a to nejhojnější a nejmenší plšík lískový (Muscardinus avellanarius), má žlutou až rezavou barvu. Byla zde pozorovaná i ojediněle zaběhnuvší nepůvodní nutrie (Myocastor coypus).

Šelem se v Osoblažském výběžku nevyskytuje mnoho, jmenuji tedy jen okrajově lasici kolčavu (Mustela nivalis) a větší běžnou kunu lesní s bílou skvrnou na hrudi. Vlk (Canis lupus) a rys (Lynx lynx) se jen nepravidelně zaběhnou do blízké části Jeseníků (až ke Zlatým Horám). Lišku obecnou (Vulpes vulpes) je možno spatřit v celé republice, tedy i na Osoblažsku. Můžeme narazit i na další psovitou šelmu psíka mývalovitého (Nyctereus procyonoides), ten se k nám zatoulal již v padesátých letech z Polska a dnes je v celé ČR relativně běžný.

Poslední skupinou jsou kopytníci, ti se tu nacházejí jen tři druhy. Mohutné prase divoké (Sus scrofa), které zemědělci vidí na svých polích velice neradi. Dále pak i z jedoucího vláčku často pozorujeme původního, našeho nejmenšího kopytníka srnce obecného (Capreolus capreolus) a nepůvodního daňka evropského (Dama dama). Daněk je větší než srnec a má parohy spíše lopatovitého tvaru, také je zbarven více do rezava s bílými skvrnami. Jinak se do Osoblažského výběžku zaběhl jelen lesní (Cervus elaphus), dále v ČR velice vzácný a původní druh los evropský (Alces alces), z nedaleké populace v Jeseníkách i uměle vysazený kamzík horský (Rupicapra rupicapra) a také nepůvodní muflon (Ovis musimon).

Bezobratlí

V neposlední řadě mezi živočichy patří často neprávem opomíjení, ale přesto důležití bezobratlí. Ať už to jsou měkkýši, korýši, pavoukovci či hmyz.

Rak říční (Astacus astacus) z naší přírody pomalu, ale jistě mizející druh díky znečišťování vod a introdukci jiných nepůvodních raků, kteří roznášejí smrtelný račí mor, se zatím na Osoblažsku udržel. Najdete jej jak v chladnějších tekoucích vodách s kamenitým či štěrkovitým dnem tak v některých rybnících. Avšak už i v Osoblažském výběžku je dnes ohrožován nepůvodním druhem rakem pruhovaným (Orconectes limosus). Pavouci se tu vyskytují také, například žlutočerný křižák pruhovaný (Arqiorpe bruennichi) či různí pokoutníci (Tegeneria sp.).

Z brouků můžeme běžně pozorovat černého střevlíka fialového (Carabus vioalecus), která má krovky lemovány fialově. Na louce nad nádražím v Třemešné jsem pořídila fotografii zlatohlávka tmavého (Oxythyrea funesta) a v lese zahlédla chrobáka lesního (Anoplotrupes stercorosus), který je tmavě modrý až černý s modrým lemováním krovek a štítu, k tomu se celý kovově leskne. V trávě sedícího na stéblech často můžeme pozorovat páteříčka lesního (Cantharis rustica). U depa ve stanici Třemešná ve Sl. jsme nalezli asi 5 cm velkého zeleného kovově lesklého tesaříka pižmového (Aromia moschata), jehož larvy se vyvíjejí v nedalekém porostu olší, topolů a vrb. Nesmím zapomenout zmínit i vzácného a ohroženého páchníka hnědého (Osmoderma eremita), který se vyvíjí ve starých trouchnivějících, ale živých stromech, ty však lidé velmi často likvidují. Jeho populace byla zjištěna v PR Džungle.

Mezi dalšími nalezenými druhy jsou i vážky – běžné šídlo modré (Aeschna cyanea), šídlo pestré (Aeschna mixta), lesklice zelenavá (Somatochlora metallica), pak černožlutá klínatka obecná (Gomphus vulgatissimus). Světle modrá a nápadná vážka ploská (Libellula depressa) spolu s hnědou vážkou čtyřskvrnnou (Libellula quadrimaculata) je velmi hojná v celé ČR, nejen na Osoblažsku. Obecně jsou vážky, zvláště pak u nás na Moravě a ve Slezsku, dobře prostudovány a využívány k hodnocení biotopů a případnému rozhodování o jejich ochraně. Z rovnokřídlých zmíním jen jeden druh, tím je nepříliš hojná, spíše vzácnější saranče modrokřídlá (Oedipoda caerulescens), která má blanitá křídla zbarvená modře.

Myslím, že na Osoblažsku stojí za prozkoumání i jeho příroda. Ale pokud se nevydáte do lesa, nevadí, doufám, že Vás toto povídání seznámilo alespoň s některými živočichy, které byste mohli spatřit při jízdě naším parním vláčkem.

Za fotografie plazů a většiny obojživelníků děkuji Bc. Marcele Doležalové, za fotografii raka říčního děkuji Radomíru Jirsákovi a za fotografie vážek Bc. Stanislavu Ožanovi. Fotografie těchto autorů nepocházejí z Osoblažska. Chybějící druhy se budu snažit zachytit na vlastní fotografii a doplnit.

Contact Form Powered By : XYZScripts.com