U46.002 „Rešica“
Země v oblasti Karpat byly vždy bohaté na kvalitní zdroje dřeva, po kterém byla v 19. století v Evropě poptávka. V Rakousko-Uherské monarchii mezi takovéto státy patřilo i Rumunsko, kde se postupně v údolích a horách stále více začínalo dřevo těžit. Stahování dřeva za pomoci koňů a volů a jeho splavování bylo s rostoucí těžbou stále problémovější. Navíc těžba musela kvůli splavování probíhat sezónně a splavené dřevo bylo mnohdy velice poškozené. Proto se dřevo postupně začalo dopravovat železnicí.
Lesní železnice v Rumunsku byly stavěny dle Bosenského stylu. Pro jednoduchost a nenáročnost zpracování spodku a svršku tratě byl zvolen rozchod 760 mm. Hlavním dodavatelem lokomotiv byly lokomotivky v Německu, Rakousku a Maďarsku. Objednávání lokomotiv neprobíhalo po sériích, ale po jednotlivých kusech. Ve 20. letech 20. století byl rumunský vozidlový park natolik různorodý, že bylo hledáno řešení k jeho sjednocení. K tomuto účelu posloužily maďarské stroje řady 490 MÁV. Výroba zmíněných strojů probíhala v různých modifikacích v období let 1905 – 1950.
I v 50. letech 20. století se stále produktivní lesní železnice sháněly po kvalitních, jednoduchých a výkonných strojích, které by vycházely z osvědčených maďarských strojů řady 490. Volba padla na rumunskou lokomotivku ve městě Resita (čtěte Rešica), která měla s výrobou lokomotiv dlouholeté zkušenosti. Ostatně první lokomotivu v této lokomotivce vyrobili v roce 1855. Od té doby byla rumunská lokomotivka známá i za hranicemi dodávkou různých exportních lokomotiv.
V roce 1951 byla v lokomotivce navržena nová konstrukce lokomotiv, označených u rumunských železnic jako řada 764.4. Z maďarského stroje řady 490 byl převzat takřka celý pojezd avšak s rozvodem Hausinger (podle posledních vyrobených strojů). Kotel prošel drobnými úpravami – byla zvětšena přímá výhřevná plocha kotle na úkor zmenšení nepřímé výhřevné plochy, aby bylo dosaženo efektivnějšího topení dřevem. V období let 1951 až 1958 bylo vyrobeno 120 strojů tohoto typu. Výroba lokomotiv probíhala se zmatky ve výrobních číslech kotlů a samotných lokomotiv. Někdy byla například lokomotiva z roku 1956 opatřena kotlem z roku 1954.
Postupem času se stávaly tyto lokomotivy světovou ikonou lesních železnic pro svou dobrou konstrukci a ani v 80. a 90. letech je nedokázaly nahradit nové motorové lokomotivy. Úspěšnost těchto lokomotiv ostatně dokazuje i následná výroba 12-ti kusů v letech 1982 až 1984 v rumunském traktorovém závodě REGHIN. V 90. letech začalo postupné vyřazování lokomotiv řady 764.4 z provozu z důvodu snižování těžby dřeva a stavby silnic v horách.
Naše lokomotiva U46.002 byla vyrobena v Rešici v roce 1958 pod továrním číslem 1455. Její kotel pak má výrobní číslo 1212 a je z roku 1956! Lokomotiva obdržela číslo 764.490 byla dodána na systém lesních železnic CFF Tismana. Zde byla v provozu do druhé poloviny 80. let, kdy byla odstavena a sloužila dále jako zdroj náhradních dílů pro poslední provozuschopné stroje. Po dlouhých obchodních jednáních byla lokomotiva v dosti zuboženém stavu odkoupena a 6.1.2004 přivezena do krnovské firmy OLPAS Moravia. Zde byla lokomotiva uváděna do provozuschopného stavu. Byly vyrobeny nové vodní vany, uhlák, budka i oplechování kotle a bloků válců. Na nákup a zrestaurování lokomotivy, včetně pořízení dalších tří vozů poskytl Moravskoslezský kraj dotaci ze svého rozpočtu ve výši 3, 5 milionu korun.
Poprvé se veřejnosti představila ještě jako nekompletní v červnu 2004 při konání Dne dráhy, kdy byla vystavena pro veřejnost ve stanici Třemešná ve Slezsku. 12.11.2004 byla lokomotiva poprvé po opravě vyzkoušena na trati jízdou z Třemešné do Liptaně. O den později odvezla svůj první veřejný vlak na Martinské hody v Bohušově. V následujícím roce začala vozit výletní vlaky na Osoblažce. Od roku 2009 je na tyto vlaky nasazována přednostně lokomotiva U57.001 a Rešica je tak nasazována jen při mimořádných jízdách a jízdách na objednávku. I tak se ale lokomotiva stala symbolem Osoblažska a dodnes dokazuje, že sázka na cestovní ruch byla pro Osoblažsko tou správnou volbou.
Technické údaje:
- 4 spřažené hnací nápravy
- dvojčitý parní stroj na mokrou páru
- průměr válců 320 mm
- zdvih pístu 360 mm
- nápravy jsou usazené ve vnějším rámu
- první a čtvrtá náprava jsou Klien-Lindnerovými rejdovanými nápravami
- průměr dvojkolí je 800 mm
- páru vyrábí kotel o celkové výhřevné ploše 41,7 m2
- maximální povolený tlak 14 atm
- maximální povolená rychlost 30 km/h
- výkon lokomotivy 280 koní (210 kW)
- délka přes spřáhla 7 100 mm
- zásoba vody 3 m3
- zásoba uhlí 2,5 m3
- hmotnost lokomotivy ve službě 24,8 t
- lokomotiva je vybavena tlakovou a ruční brzdou, jednostupňovým kompresorem, dynamem, dvěma nesacími injektory a dvěma pojišťovacími ventily typu Pop Coale