Ve fotogalerii najdete několik vyloženě dokumentačních fotek z brigády, při které se dosazovala izolace na kotel „Malého Štokra“.
V sobotu, v nekřesťanském čase 6:00, se začaly v utichlém krnovském depu ozývat okolo „Štokra“ sprostá slova prokládaná rachotem nářadí, smrkáním a pokašláváním. Čtyři odvážní muži ve složení strojvedoucí Miloš a Bohouš, topič Janek a má maličkost se pustili do skládání obalu kotle. Co je na tom těžkého, že? Veme se pás vaty, obalí se kotel, připlácnou se na něj plechy a připevní. Pár hodin práce a na oběd jsme doma. Krásná představa. Kdo měl někdy tu čest se skelnou vatou nebo podobným zvěrstvem, jistě dávno pochopil, jak to tam vypadalo doopravdy. Po dvou hodinách práce to vypadalo jako na srazu horníků po 30 letech společné šichty na šachtě. Všichni jsme pokašlávali, posmrkávali a snažili se přidělat pásy vaty a udělat do nich díry na všechno možné, co se zrovna na kotli najde.
A vatou to nekončilo. Když už bylo obaleno, přišly na řadu samotné plechy. Jejich tloušťka 3 mm dává představu o tom, jak se s nimi manipulovalo. Pravidlem je také to, že plech, který sundáte, už vám nikdy nebude na původním místě sedět. Napadá mě, jaké teplotní výkyvy asi panují v Krnově, když se dokáže plech roztáhnout nebo smrsknou tak, že nejste schopni zašroubovat na původní místo 8 mm šroubek… Nakonec se ale vše podařilo a za pomoci vrtačky, brusky a pilníku, doprovázené množstvím vybraných sprostých slov začala jít práce od ruky. Ani bych nevěřil, jak využiji svou dávnou zálibu v hlavolamech při skládání opláštění v budce.
V sobotu, za pomoci nás školou povinných, bylo doděláno to nejhorší, obalení skelnou vatou a opláštění celého skříňového kotle. Na Miloše s Bohoušem už čekají přes týden „jen“ 3 pásy kolem válcového kotle.